Jaké budou letošní Velikonoce? Budou nějaké? Tyto otázky si možná mnohý z nás klade. Záleží jaká je pro nás podstata Velikonoc. Pokud by byly Velikonoce jen o tradicích a náboženského slavení, tak asi Velikonoce nebudou to co bývaly.
Pokud však je pro nás centrem Velikonoc Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, pak mám dobrou zprávu: Velikonoce se neruší!
Není možné se v stávající situaci scházet a slavit společně jak jsme byli zvyklí, proto jsme pozváni, abychom Velikonoce více proživali v rodinách a v duchovním propojením Kristova těla. A jak tedy? - čtěte dál.
Apoštolská penitencierie vydala dne 19. března 2020 dekret o udělení mimořádných plnomocných odpustků v situaci koronavirové krize. Zmíněný dekret uděluje tyto mimořádné plnomocné odpustky věřícím postiženým virovým onemocněním Covid-19, jinak nazývané koronavir, jakož i pracovníkům ve zdravotnictví, příbuzným a všem těm, kdo jakýmkoli způsobem – i modlitbou – pečují o nemocné. Uvádíme stručný přehled toho, kdo a za jakých podmínek může mimořádné plnomocné odpustky získat:
Pokračování cyklu přednášek Večer nad Božím slovem v dubnu NEBUDE.
Přednášky jsou zaměřeny na prohloubení našeho osobního křesťanského života.
„Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20)
Milé sestry, milí bratři,
i v tomto roce nám Pán dopřává příhodný čas, abychom obnovili své srdce a připravili se na slavení velikého tajemství smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které je základem křesťanského života, jak osobního, tak komunitárního. Je třeba, abychom se v mysli i v srdci neustále vraceli k tomuto tajemství. Poroste v nás měrou, jakou se necháme zapojit do jeho duchovní dynamiky a jakou svobodně a velkodušně na ně odpovíme.
V těchto online exerciciích pro dobu postní nás bude provázet sv. Jan od Kříže a bude nám pomáhat, abychom se připravili na Velikonoce.
Sv. Jan od Kříže se narodil v roce 1542 ve Frontiveros ve Španělsku. Když mu bylo 21 let, vstoupil ke karmelitánům. Jejich tehdy uvolněnější řeholní život ho zklamal, a proto uvažoval o přestupu k přísnějším kartuziánům. V roce 1568 se však setkal se sv. Terezií od Ježíše a ta v něm vzbudila zájem o reformu karmelitánského řádu. Spolubratři se tomu postavili na odpor a dokonce ho na tři měsíce zavřeli do vězení. Tam napsal své nejkrásnější mystické básně. Jeho nejznámější spisy (Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň a Živý plamen lásky) jsou komentáře k těmto básním. Příkoří, které musel snášet, mu pomohlo k hlubokému spojení s Bohem a přivedlo ho na vrchol mystického života.
Online exercicie napsal P. Jean-Alexandre z karmelitánského kláštera v Paříži a spolupracovali na nich mnozí další. Do češtiny je přeložila Blanka Cvrková.
Texty jsou Vám volně k dispozicii a můžete je použít pro Vaše chvíle ztišení a modlitby během týdne.
Online exercicie jsou zdarma. Můžete se k nim přihlásit zde: www.exercicie-online.karmel.at
Později se můžete kdykoli odhlásit a Vaše jméno bude odstraněno z distribučního seznamu. K účasti na exerciciích můžete pozvat Vaše přátele a známé.
Po uzdravení sa Motovilov stal pravidelným návštěvníkem monastýru. Během jednoho rozhovoru s ctihodným Serafinem koncem září 1831 měl štěstí vidět jej ponořeného v Boží milosti a zářícího ve světle. Zároveň se od něj dozvěděl, že křesťanský život se musí stát životem v Duchu svatém. Motovilov o tom napsal do svého deníku, který se našel v archivu Dijevského monastýru, kde sa stala mniškou jeho žena, vdova Elena Motovilovová.
Den byl zamračený, zem byla pokryta hrubou vrstvou sněhu, který neustále padal, když mě starec Serafim posadil vedle sebe na kmen stromu.
„Pán mi odhalil", řekl mi, „že již od dětství jste se toužil dozvědět, jaký je cíl křesťanského života". ... „Skutečně, modlitba, půst, celonoční bdění, a vůbec celá křesťanská askeze jsou dobré. Ale cíl našeho života nespočívá jen v plnění tohoto, protože to jsou pouze prostředky. Opravdovým cílem křesťanského života je získaní Ducha Svatého. Musíte vědět, že jen ten dobrý skutek, který byl vykonaný z lásky ke Kristu, přináší plody Ducha Svatého".
„Jak ho získám?" zeptal jsem se otce Serafima, „dobře to nechápu."
Je dnes ještě v církvi místo pro úctu k Ježíšovu srdci? Není uctívání Ježíšova srdce jen určitou dobově podmíněnou formou zbožnosti, která postupně mizí, jako už v dějinách církve vymizelo tolik jiných? A máme přece – i v církvi – tolik naléhavějších úkolů...>
Ale právě v prostředí, které si tolik slibuje od činnosti a plánování, které si tolik cení úspěchu a výsledku, je nezbytné, aby si křesťan nějakou podobu úcty k Ježíšovu srdci budoval a udržoval, aby „hleděl na Toho, kterého probodli“.
Úcta k Ježíšovu srdci se v církvi naplno rozvinula v 17. století – a možná se dnes může jevit jako pozůstatek barokní zbožnosti, prožívané snad až příliš citově.
O Božím srdci však čteme už ve Starém zákoně. Jedno z nejkrásnějších míst nacházíme v knize proroka Ozeáše: ta je koncipována jako Hospodinův soudní spor s jeho lidem, jehož nevěrnost a zatvrzelost probouzí Boží hněv a volá po spravedlivém potrestání; v 11. kapitole je však líčení nadcházejících trestů náhle přerušeno nečekaným Hospodiným slovem: „Což bych se tě, Efraime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu.“ Větší než Boží spravedlnost je jeho láska a slitování.
Originálním jazykem většiny starozákonních knih je hebrejština. Předlohou českého milosrdenství je v hebrejském textu v drtivé většině případů podstatné jméno chesed. Slovníky pro ně uvádějí různé možnosti překladu: laskavost, vlídnost, milosrdenství, pevná láska, přízeň, oddanost, loajalita, solidarita, věrnost, zbožnost.