Možná jste si také všimli, že již od konce čtvrté kapitoly první knihy Bible začínají různě dlouhé rodokmeny s mnoha jmény, které má člověk tendenci rychle přeskakovat a při čtení se mu spontánně vybavuje otázka: „K čemu je to tak důležité?“. Navíc vše je dovršeno tím, že zmiňované postavy se dožívají mnoha set let. Jak si to všechno vysvětlit?
Jako pro nás jsou v současné době důležité různé letopočty z průběhu dějin, jimž je věnován během školní docházky samostatný předmět, tak pro Izraelce jsou důležitá jména jednotlivých článků v rodokmenu. Díky těmto seznamům jmen se i nynější Izraelité mohou dozvědět, k jakému z původních dvanácti kmenů přísluší a tedy jaká mají práva, povinnosti a jaké význačné postavy dějin se v jejich rodině nacházejí. V minulosti se těmito rodokmeny řídilo právo dědické, příděl půdy, výkupné právo prodané půdy nebo prodaných domů, poměry manželské a oprávnění k chrámové službě. Zvláště tyto údaje byly důležité po návratu z babylónského zajetí, proto knihy Paralipomenon (Letopisů) a kniha Ezdráš a Nehemiáš byly také nazývány Knihami rodokmenů. Všechny tyto údaje nemají za cíl rozdělit společnost do přísně oddělených vrstev, jako je to v systému kastovnictví, ale ustanovit pro společný život určitý řád. To dosvědčuje i skutečnost, že všechny tyto seznamy vycházejí z Adama, aby, jak zdůrazňuje Talmud: „ nikdo se pyšně nad druhé nepovyšoval a spravedliví nemohli říkat: my jsme syny spravedlivého, ani neurození: my jsme potomky neurozených.“
Co nám ještě může připadat zvláštní, je, že někdy tyto seznamy dávají přednost schématické souměrnosti před výčtem všech jednotlivých osob z dotyčného rodu. Mnozí jsou vynecháni, aby bylo dosaženo určitého čísla, často se používá číslo deset nebo sedmdesát. Dokonce počet těchto rodových seznamů v Tóře (prvních pět knih Mojžíšových) je symbolicky čtrnáct.
Tím se dostáváme k otázce dlouhověkosti u jednotlivých postav rodokmenu. Například Adam se dožil 930 let, Set 912 let, Enoš 905 let, známý Metuzalém 969 let, … Smysl všech těchto čísel nám v detailech uniká, ale tento dlouhý věk bychom mohli pochopit dvojím způsobem. Je důležité upozornit, že jednotlivá jména v rodokmenech často označují obyvatelstvo určitého území, kmen nebo národ, a tedy v sobě skrývají celou dlouhou historii lidí patřících do výše zmiňovaných kategorií. Pěkným příkladem tohoto typu může být rodokmen, který udává zalidnění země po potopě (Gn 10, 1-32).
Druhý výklad vidí v dlouhém věku výraz zvláštního Božího požehnání a všímá si, že se postupně dlouhý věk zkracuje. Před potopou se setkáváme s čísly mezi 700-1000 let (Gn 5,1-32), výjimku tvoří Henoch, který se dožívá 365 let, ale o jeho smrti nemáme zmínku, protože jak říká Písmo: „ chodil s Bohem a najednou zde nebyl, protože Bůh ho vzal“ (Gn 5,24). Po potopě se již setkáváme pouze s čísly mezi 120-500 let (Gn 11,10-31). Zde vykladači konstatují, že se člověk v důsledku svých rozhodnutí od Boha vzdaluje a tím se vzdává tohoto zvláštního požehnání. A navíc ke všemu jako nemoc přistupuje postupující hřích a jeho následky, které doléhají na celý svět.
Na základě rozebraného se mi znovu připomnělo, že nejsem pouze nějaký ostrov v širém moři, ale že patřím do určitého společenství lidí, které stojí za to více poznat, třeba skrze vyprávění a fotografie mých rodičů nebo prarodičů, a zároveň se nebát prosit Boží milosrdenství, aby vstoupilo do života těch, kteří sešli z cesty dobra. Možná to bude znamenat mé osobní nasazení skrze účast na nějaké pouti nebo bohoslužbě, při které na ty, kteří mne předešli, budu ve víře myslet.
Související články
Asi před měsícem jsem se rozhodl znovu přečíst celý SZ. Využil jsem k tomu již připravený a osvědčený roční plán, který předpokládá, že si člověk denně vyhradí zhruba 20 minut na četbu. V průběhu četby zjišťuji, jak mnoha textům těžko rozumím. Proto jsem se rozhodl, jak mně čas dovolí, se těmito náročnými pasážemi zabývat podrobněji. Třeba i vám toto pátrání pomůže k lepšímu pochopení Božího slova.
Jako první text jsem si zvolil příběh Kaina a Ábela. Při jeho čtení jsou mně nejasné dvě věci. Proč Hospodin neshlédl na Kainovu oběť a co může znamenat znamení, které Kain po bratrovraždě dostal?
Než přejdeme přímo k výkladu, je důležité upozornit, že samotná kniha Genesis vznikala postupně několik století, a proto existovalo mnoho různých rukopisů, které se pak navíc překládaly do řečtiny, protože hebrejština se nakonec stala pouze jazykem vzdělanců. A tak v současnosti máme k dispozici dvacet různých rukopisů s různými textovými variantami, jak v hebrejštině, tak v řečtině. K tomu navíc přistupuje skutečnost, že myšlení knihy je nám vzdáleno zhruba 2500 let. To vše nám ztěžuje naši práci, ale nemá nás to odradit a znejistit, právě naopak: díky tomu můžeme vnímat rozmanitost a krásu Božího slova.
Tedy, proč Hospodin nepřijal Kainovu oběť? Když jsem začal učit náboženství, v jedné metodice se to vysvětlovalo tím, že Ábel dal Hospodinu to nejlepší ze svého stáda, na rozdíl, od Kaina. Je pravda, že v textu je u Ábela uvedeno prvorozené z bravu, ale zároveň se nikde neříká, že toto bylo příčinou, proč Hospodin neshlédl na Kainovu oběť. Z toho důvodu Boží shlédnutí či neshlédnutí nemůžeme hledat v kvalitě oběti, to by byla čirá spekulace, jak zmiňují i současní vykladači. Zdá se tedy, že nejlepší vysvětlení spočívá ve svobodné Boží volbě, jak pěkně vystihuje kniha Exodus: " Smiluji se, nad kým se smiluji." (Ex 33,19). Bůh se tak prostě rozhodl. U Ábela můžeme nepřímo ukázat jeden z důvodů, proč tomu tak je. On ve svém jménu nese neurozenost, protože jeho jméno znamená opar, vánek, dokonce by se dalo přeložit i marnost. A Hospodin se sklání k těmto nepatrným. Navíc se v celé knize Genesis objevuje motiv, kde Bůh dává přednost mladšímu (Izákovi je dána přednost před Izmaelem, Jakubovi před Ezauem, Ráchel před Leou). K tomu ještě přistupuje tehdejší představa, že každé zaměstnání souvisí s určitou duchovní oblastí. Oblast zemědělství, která je spojena s Kainem, patřila díky svojí závislosti na koloběhu přírody mezi přírodní kulty, zvláště baalismus, a zobrazuje zajištěnost a stabilitu. Naproti tomu pastýřství, které je spojeno s Ábelem, zobrazuje nezajištěnost a stálé putování, tak příznačné pro vyvolený lid. Všechny tyto okolnosti mohou poodhalit Boží rozhodnutí. Ale je tím Kain definitivně Bohem odmítnut, zbaven Božího požehnání?
V následujícím verši vidíme opak. Hospodin Kainovi otcovsky domlouvá, aby se stále držel dobrého a jednal správně, pak i on bude zahrnut požehnáním, doslova: " Což nebude pozdvižena, totiž tvá tvář?" nebo jak překládá katolický překlad: " Nebudeš chodit s hlavou radostně vztyčenou? Jednoduše bychom mohli říci: "Což nepřijmu i tebe?" Bohužel na toto Kain nedá. Za každou cenu chce dosáhnout svého, požehnání hned a tady. Zloba a závist vítězí ne jenom v jeho tváři, ale i skutkem. Použije svého bratra jako živou oběť. Žije v přesvědčení, že krví požehnaného dosáhne vytouženého cíle, hojné úrody svého pole. Dokonce můžeme uvažovat o vzpouře vůči Bohu: „Bože, ty jsi mne odmítl, tak se obracím k tvému nepříteli." Na to poukazuje skutečnost, že krev jako zdroj života je používána v magii a pole, na kterém k obětování došlo, je místem démonů (srv. Lv 17,5-7).
Jenomže prolitá krev se obrací na Boha, nedá se zahrabat jako tělo. Bylo porušeno svrchované právo Boha život dát a život vzít. A tak namísto požehnání přichází kletba. Z Kaina se stává člověk bez domova, protože samotná půda mu odepře úrodu, žije bez jistoty a v stálé úzkosti, protože zpřetrhal pouto s bratrem i s Bohem. Sám je vystaven zabití. Tak svým činem, po vzpouře člověka proti Bohu (Adam a Eva), rozpoutal boj člověka proti člověku a zjišťuje, že bez Boží ochrany není v jeho silách toto vše unést.
A zde vidíme, že Bůh Bible není Bohem, který hledá pomstu nebo smrt člověka, ale jeho záchranu. Všechno toto násilí chce zastavit. Proto nad Kainem vyhlašuje sedminásobnou pomstu jako hráz proti rozmáhajícímu se zlu. Bez toho by smrt ovládla pole. Proto Kainovi uděluje znamení, které je pro něho ochranou: „... aby ho nikdo, kdo by ho nalezl, nezabil“.
Zajímavé je hledat, jakou formu toto znamení mělo. Vykladači mluví buďto o nějakém tetování jako kmenovém znaku všech, kteří spáchali něco podobného a musí přebývat v zemi Nód (toulat se), a nebo pro nás křesťany pozoruhodnějším výkladu, který je v souladu s celkem SZ, o znaku tav, který je psán podobně jako kříž: „Projdi městem, projdi Jeruzalémem a označ, doslova jedním tav, na čele lidi, kteří sténají a kteří pláčí nad všemi ohavnostmi, jež se uprostřed něho páchají." (Ez 9,4). Je to tedy znamení milosti, které poznamenaného označuje za Hospodinovo vlastnictví, za souzeného a přece omilostněného, který však po celý život musí nést důsledek svého jednání. Podle starobylé mimobiblické knihy Jubileí byl Kain usmrcen kamenem domu, který na něj spadl. To proto, že on sám Ábela zabil kamenem.
Závěrem si sám do svého života beru především myšlenku, že když mne Hospodin hned nevyslyší, a naopak vyslyší druhého, ba dokonce budu mít pocit odmítnutí, pak to ještě neznamená, že i mně nedá v příhodný čas, to co k životu potřebuji. Tím nepopírám, že to může být někdy velmi náročný zápas, protože se to v nás bouří, vždyť Hospodin nejedná podle našich přání. Dokonce to můžeme považovat za bezpráví. Ale nebuďme jako Kain, který nedokázal čekat a trpělivě nést Boží rozhodnutí. Na jeho příkladu vidíme, kam takový postoj může nakonec vést.
Související články