Je to snad pravý půst
                             vzdát se slaniny,
                             zvěřiny?
                      Je snad půst věcí úst?

                      
                      Je snad půst dát si slib
                              z masa nepojíst,
                              o to víc
                      na talíř nabrat si ryb?

                       Lačnět a v hadrech bloudit
                              na odiv lidu
                              bez klidu
                      klopit zrak, vzdechy loudit?

                      Ne, půst je víc, je sklizeň!
                               Svaž snopy své
                               a dej
                      jíst duši, má hlad, žízeň!

                       V ten čas se hněvu vzdej,
                               záště, zlých řečí,   
                               všech křečí,
                       změň život, směr mu dej!

                       Tříbením ducha rostem,
                               Zmoř hladem hřích,
                               ne břich,
                       pak prošels pravým postem!