Ve světle aktuální antiteroristické akce ve Francii, při níž se zmobilizovaly desítky tisíc příslušníků ozbrojené moci proti třem vraždícím útočníkům, je užitečné položit si otázku, čí svobodu projevu tato mašinérie státní moci vlastně brání.
Není totiž karikatura jako karikatura: zvětší-li talentovaný malíř-vtipálek např. ex-ministru financí Janu Fischerovi jeho známý nos do "nadpřirozených" tvarů, nijak se to nedotýká tělesné ani duševní či dokonce duchovní intimity jeho nositele, který se tomu pravděpodobně sám s nadhledem zasměje.
Jestliže však někdo cílevědomě a veřejně cynicky zesměšňuje klíčové (duchovní) autority určité skupiny lidí, ačkoli ví, že jim zákon formálně garantuje nejen svobodu vyznání víry a rovnoprávnost s ostatními členy občanské společnosti, ale rovněž úctu a respekt této společnosti vůči projevům a symbolům jimi vyznávané víry, pak lze bezpochyby logicky konstatovat, že takový počin je porušením zákona - a tedy trestným činem. Ten pochopitelně vyvolává reakce, zvedá emoce, a - bohužel - v některých případech přináší i tragické důsledky.
Tento fakt je smutnou ukázkou dvojího obrovského pokrytectví tzv. liberální morálky naší doby: Prvním z nich je fakt, že garantujeme tzv. svobodu projevu - ale KOMU ?
Posměvačům útočícím na hodnoty těch, které licoměrně nazýváme rovnoprávnými spoluobčany, lidem rozbíjejícím zdravou tradiční rodinu jako základ národa, cynickým rebelům opěvujícím promiskuitní smilstvo a sodomii bez jakýchkoli limitů, obchodníkům se smrtí drze propagujícím potraty a eutanásii, klonování, genové manipulace či bombardování celých států pod záminkou humanitárních cílů a ochrany lidských práv a svobod...
A pak se divíme, že proti této legální formě surového násilí ("státnímu terorismu" ospravedňovanému jménem svobody utlačovatelů) - začínají některé skupiny ponižovaných a utlačovaných občanů formovat odpor užívající stejných zbraní. V Paříži minulý týden padala hesla "Nikdo si nezaslouží takto zemřít, svoboda" atp. Zprávy mainstreamu komentují: "Manifestace ukázala, že se chceme vzájemně respektovat.."; karikaturisté však jedním dechem prohlásili, že budou ve své práci pokračovat. Není v tom neslučitelný vnitřní rozpor? Kdyby tito "rozverní vtipálci" bývali respektovali náboženské city svých muslimských spoluobčanů, k žádnému odvetnému kroku by je byli nevyprovokovali. To samozřejmě není ani v nejmenším obhajoba teroristického násilí, které je nutné jednoznačně odsoudit, a jehož pachatelé si zaslouží spravedlivý trest. Ale současně je zapotřebí odsoudit i křiklavě amorální hanobení posvátných transcendentních symbolů, jež překračuje rámec pouze lidských vztahů, neboť se dotýká nejhlubší pietní intimity člověka - duchovní sféry jeho vztahu s Bohem, kde platí jiné zákony než demokratická většinová volba - o Pravdě se totiž hlasovat nedá. Považuji proto za důležité upozornit - podobně jako poslanec A. Černý při debatě s I. Gabalem v UK ČT minulý týden - na nutnost preventivního předcházení zbytečně vyhroceným situacím, jež eskalují do agresivních projevů. A navíc, oběti se neměří jen počtem mrtvých těl, ale také zlomených srdcí a zmučených duší.
Každý ze zkušenosti víme, že citlivost a reaktivita různých lidí na tytéž podněty může být diametrálně odlišná; máme-li zrnko písku v botě, je to nepříjemné, ale lze s ním dále jít a normálně komunikovat s okolím. Vmete-li nám však stejné zrnko písku či soli silný vítr do očí, okamžitě se zastavíme, pro řezavou bolest a slzy nic nevidíme a ztrácíme orientaci. Pak-li jedeme na kole, motorce či lyžích, hrozí pád a nebezpečná zranění.
Sekularizovaná - zesvětštělá - západní společnost je již do té míry imunizovaná (či otrlá), že ji útoky na křesťanské náboženské symboly nechávají v podstatě klidnou; protestují - a to výhradně verbálními prostředky - jen lidé s citlivým osobním vztahem k Pánu Bohu a k duchovním hodnotám (proces otrlosti a hrubnutí lze mj. pozorovat i ve volbě vulgárních slov již u malých školáků, zvláště u dívek).
Bylo by proto dobré, kdybychom si vědomili, že existují i lidé, jimž není lhostejné, jak jejich okolí zachází s hodnotami, které oni uchovávají s pietní úctou ve svých srdcích a jejichž obrana má pro ně prioritní význam, i za cenu obětování vlastního života (a bohužel i životů dalších, často nezúčastněných obětí - jakkoli bych si zde dovolil polemizovat s výrazem "nevinných" - neboť i ony se více či méně mohly podílet na nastavení společenských norem, jež provokativní profanaci posvátných symbolů legalizují pod záminkou svobody slova; tak jako mlčící většina umožňovala persistenci fašistického či komunistického systému, pročež i ona nesla určitou míru spoluviny za páchané zločiny).
převzato a redakčně zkráceno a upraveno se souhlasem autora