V nedělním evangeliu zazněly známé Ježíšovy výroky o vyloupnutí oka a useknutí ruky (Mt 5,29-30). Tento text patří k nejpozoruhodnějším, ale také k nejproblematičtějším pasážím Nového zákona. Nechci se zde pouštět do důkladného výkladu, ale chtěl bych se zastavit u jedné myšlenky. Text je součástí tzv. antitezí, šesti příkladů kázání na hoře, které mají podobnou strukturu: 'slyšeli jste, že bylo řečeno..., já však vám pravím'. Ježíš uvádí šest principů či příkazů, které jeho posluchači znali (nezabiješ, nezcizoložíš, propuštění manželky, nebudeš křivě přísahat, oko za oko, milovat budeš svého bližního), aby je poučil o tom, co se za nimi skrývá, totiž, že jejich požadavky jsou mnohem hlubší, než se na první pohled zdá.

Tak například cizoložství. Přikázání zní jasně: nezcizoložíš, tedy nebudeš mít sexuální poměr se ženou někoho jiného. Ježíš však své posluchače učí, že cizoložství začíná už v našem nečistém pohledu. Nazaretský mistr na to reaguje s překvapivou radikalitou, když požaduje, aby takový člověk raději vyrval své oko, než aby se s touto situací smířil. Můžeme jistě uvažovat, jak a zda si Ježíš představoval, že má vyrvání oka a jeho odhození vypadat. Můžeme uvažovat o tom, proč Ježíš mluví o pravém oku, které svádí? Má snad na mysli špehování skrze klíčovou dírku? Ať je to myšleno jakkoliv, asi nás udivuje radikálnost tohoto Ježíšova nároku. Copak to není normální, že se muž dívá žádostivě na ženu? Ježíšova říká, že ne. Naopak: normální je čistota pohledu.

Žijeme ve světě zvláštních hodnotových představ, nad kterými se ani nepozastavujeme: dost možná proto, že v takových pokřiveních vyrostli odmalička. Žijeme v době, kdy se často  nepozastavíme ani nad nevěrou, natož pak nad žádostivým či vyzývavým pohledem. A tak nás nepřekvapí, že se širokému přijetí ze strany veřejnosti - a to zhusta i křesťanské - těší také pornografie. Leckdy až žasnu, jak snadno v Praze potkáme reklamu, která nabízí přísun pornografického materiálu do mobilu nebo jen odkazuje na náležité stránky na internetu. Zdánlivě neškodné svinstvo se lavinovitě šíří po internetu, takže k němu mají snadný přístup i děti. Ani si neuvědomujeme, že zvyk sledovat pornografii často zůstává i do dospělosti. Pornografický materiál často patří do programu kdekteré párty.

Pornografie je přitom velmi škodlivým produktem  průmyslu, který vydělává obrovské sumy na úkor nesvobodných lidí. Dnes se hovoří o závislosti na sledování pornografie (Patrick Carnes, Ph.D.) a vznikají skupiny na podporu tzv. sexholiků či pornoholiků. Tito lidé utíkají z intimních mezilidských vztahů, ve kterých je lidská sexualita důležitá, do samoty svítící obrazovky a svých vlastních představ. Důsledky této závislosti bývají: ztráta zaměstnání (kvůli neschopnosti plnit pracovní úkoly - závislý tráví hodiny a hodiny na internetu); postiženého samotného trápí výčitky svědomí a propadá velkému vnitřnímu napětí. Pornografie je veliká lež, protože člověku namlouvá existenci vztahů a nabízí opojné vzrušení, které není způsobené blízkostí druhé milované osoby, nýbrž nereálnými nahranými scénami. Závislost některého z partnerů na pornografii bývá příčinou mnoha manželských problémů, zvlášť nám mužům leckdy nedochází, že ženám bývá tato 'mužská zábava' odporná a chápou ji jako projev neúcty vůči nim samým.

Je překvapivé, že se ani v církvi, ani jinde se o tomto problému zpravidla mnoho nemluví - kdo by chtěl působit mravokárně nebo staromilsky. Možná jsme se i my sami v tomto problému nějak zamotali. Je škoda, že Božímu Duchu mnohdy nedovolíme, aby v nás probudil podobnou radikalitu, jakou má Ježíš, že je pro nás čistota pohledu na druhé pohlaví v říši iluzí a nereálných ideálů, za kterými nejsme ochotní se vydat. Kdo si troufne odhodit když ne vlastní oko, pak třeba počítač nebo připojení na internet? Nebo se alespoň proti tomuto hříchu vědomě postavit, začít jej vyznávat ve svátosti smíření a hledat podporu v boji proti němu?