K Vánocům neodmyslitelně patří tzv. vánoční příběh z Lukášova evangelia: pastýři, andělé, Josef s Marií, děťátko v jeslích - krásná selanka starých českých jesliček, ve kterých se pod zasněženými horami, mezi smrčky objeví spolu s ovečkami a ovčáckými psy také sloni a velbloudi, někdy i lev se zatoulá, aby vzdal hold narozenému Spasiteli. Přitom všichni víme, že narození Božího Syna mělo do selanky daleko: už jen harcovat se kvůli sčítání lidu na oslovi ve vysokém stupni těhotenství s nejistotou, že pro těhotnou ženu naleznete místo na spaní, to opravdu není o co stát. Maria věděla, že porodí 'Syna Nejvyššího'. Ale už v těchto chvílích jí muselo být jasné, že tento 'královský syn' nebude přiveden na svět v saténu panovnických paláců. Že stát se matkou Spasitele neznamená, že ji Bůh pro tento úkol ochrání před nebezpečím a nepohodlím. Možná by si Maria řadu potíží ušetřila, kdyby Bohu neřekla své 'fiat', tedy 'ať se mi stane podle tvého slova'. Víra v Boha není zrovna pohodlná životní cesta. Nakolik si to uvědomovala Maria, když pronesla své odvážné vyznání? Nakolik si to uvědomujeme my, když říkáme říkáme Bohu my své ano?

Do náboženského života se snadno vkrádá lákavé evangelium úspěchu. Jeho logika je prostá: U Boha je možné všechno. A pokud nás má rád, pak pro nás také všechno udělá. Vždyť to pro něho není žádný problém. Jistě platí, že Bůh může učinit vše. A stejně jisté je i to, že nás miluje a udělá pro nás všechno: "On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal: jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?", ptá se apoštol (Ř 8,32). Panna Maria je významný svědek hloubky těchto slov, ke kterým leckdy už přistupujeme se skepsí. Bůh sám nevolil pro svého vlastního Syna snadnou cestu. Na životě jeho matky se však jasně projevuje, že se na tuto cestu spolu s ním vydávají také ti, kteří s ním vírou spojili své životy.

I Maria proto musela mít podíl na nepohodlí Boží cesty k člověku. Utrpení a životní nepříjemnosti tedy evidentně nejsou důsledkem její viny, vždyť žádnou neměla. Spíš se ve 'vánočních událostech' projevuje zvláštní Boží logika. Byli bychom ochotni chápat rozhodnutí císaře Augusta sečíst lid v římské říši jako zbytečnou buzeraci, která jen komplikuje život konkrétním lidem v jejich starostech, v tomto případě našemu sledovanému těhotnému páru. Evangelista Matouš vyjevuje skrytý smysl putování do Betléma, totiž že Mesiáš se má narodit právě tam (Mt 2,5n). Těžko by se nám tohoto znamení dostalo, kdyby se Josef s Marií rozhodli císařský výrok neposlechnout. Jakoby Boží působení do našeho světa vstupuje obtížemi, které souvisí s naším všedním dnem, se světem našich povinností, s pozorností vůči nouzím naší doby.

Jako by to nestačilo, po narození Ježíše čekalo rodinu další putování: do Egypta, kde se musela skrýt před úklady o život dítěte, a pak do Jeruzaléma kvůli předepsané obřízce. Ježíšův život byl od počátku dramatický. Spolu s ním však byl dramatický i život jeho blízkých. Žádná vydlážděná cesta pro 'Krále celého světa'. Jak asi četla Maria v těchto situacích slova svého slavného chvalozpěvu: "[Pán] prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou."(Lk 1,51-53)? Jakoby se tato slova musela naplnit i v jejím životě. Jakoby i ona musela být zbavena svého bohatství, středu jejího vlastního života. Ona bez hříchu jistě nemusela být zbavována vlastního sobectví. Ani ona nesměla zůstat jakkoliv bohatá. Bezesporu největším bohatstvím Mariina života byl Ježíš, do ní vtělený Bůh. Avšak o toto bohatství pak byla celý život připravována: už při hledání dvanáctilého v Jeruzalémě, ale i v mnoha dalších událostech, kdy spolu se svým synem prožívala úzkost a odmítání druhými lidmi, na konec pod křížem. "Vladaři jsou svrženi s trůnu, ponížení jsou povýšeni".

I to může být příspěvek k pochopení utrpení našich vlastních životů. Život víry je cestou, na které jsme sesazováni z vlastního trůnu, abychom mohli být povýšeni. Cesta k povýšení nevede jinudy než skrze ponížení, než srkze pročištění našich vlastních představ. A tak se ve Třetí eucharistické modlitbě spolu s knězem modlíme: "Skrze něho ať se před tebou stáváme obětí úplnou a ustavičnou, abychom dostali dědictví s tvými vyvolenými: s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií, s tvými apoštoly a slavnými mučedníky a se všemi svatými – našimi zastánci a stálými pomocníky." A díky bolestem a ponížení vlastního života tomu lépe rozumíme. A přitom vlastně svými životy nevyprávíme nic jiného než vánoční příběh!