Přišel první mráz a oznamuje nám, že se blíží zima a s ní i předvánoční čas. Ale ani naše nákupní centra nezahálí. Výlohy již obsahují malé vánoční stromečky, mezi kterými je možné najít různé typy Mikulášů, Santa Clausů a upoutávek na dárky od Ježíška. Mnoha nakupujícím je jedno, kde se vzaly a co znamenají. Snad pouze příznivce starých časů může zamrzet, že tam není vidět Děda Mráz. Ale kdo ví, jestli se bohužel i toto v brzké době nezmění.

Do toho se line melodie vánočních koled a hlas, který každých pět minut upozorňuje na výhodné slevy v různých prodejních odděleních. Avšak nejzajímavější je pozorovat lidi, kteří do těchto Globusů, Hypernov, Kauflandů a Baumaxů přicházejí. Člověk  má pocit, jakoby se osmou hodinou ranní odstartoval dostihový závod. Lidé nedočkavě berou nákupní vozíky a s dychtivým pohledem začínají vybírat vánoční dárky. Někteří mají dlouhý seznam, který postupně odškrtávají, druzí zase čekají na příležitost okamžiku, kdy je políbí múza a oni zjistí, že toto je to pravé pod vánoční stromeček. Prostě každý ze sebe „vymáčkne“ to nejlepší, co je v něm.

Když se člověk přesune za pokladní zónu, vidí šťastný úsměv těch, kteří doběhli k posunovacím pásům pokladen a sbírají všechny ty nakoupené věci do šustících igelitových tašek, a pak již klidnou chůzí a tichým hvízdáním opouštějí prosklenou budovu skrze stále se točící dveře.  A když člověk za nimi vyjde ven, má najednou pocit, že ví, co je to ta pravá předvánoční atmosféra.

Přišel první mráz a oznamuje nám, že se blíží zima a s ní i předvánoční čas. Ale prostor kostela zůstává stejný, jenom chrámové zdi neudržely poslední zbytky teplých dní a vydechují již chladný vzduch. Člověk, který na toto místo přichází mimo čas bohoslužby, se může setkat s všudypřítomným tichem. Ticho prý léčí, ticho umožňuje zastavit se, popřemýšlet, ticho umožňuje klást důležité otázky života. Ticho umožňuje setkání.

Když člověk sedí v té kostelní lavici, má pocit, že se čas zastavil a on musí čekat, než se znovu rozběhne. Čekání - toto slovo nemáme příliš v oblibě. Čekání na vyřízení formulářů, čekání v nemocnicích, čekání ve frontách, čekání na autobus, čekání na obchodního partnera, … A přesto, jak bylo důležité pro naši záchranu. Umět čekat znamená nechat v sobě zrát svá rozhodnutí, umět čekat znamená nechat v sobě růst toho, na kterého čekaly zástupy před námi, umět čekat znamená důvěřovat, že se mi stane něco, co přesahuje moji představivost. Tedy toto čekání vybízí k bdělosti, k ostražitosti, jestli do mého života nepřišlo ono „Už“, jímž se čas najednou rozběhl k tomu, abych udělal konkrétní to či ono.

A tak nebuďme jako učitelé Zákona, kteří dovedli s jistotou říci, kde se Mesiáš narodí, a přesto zůstali klidně sedět v Jeruzalémě. Buďme jako mudrci z Východu, kteří měli k dispozici pouze fámu, ale tam jim stačila k tomu, aby nastoupili tak dlouhou cestu.
Nastává opravdu předvánoční atmosféra, nastává čas adventní. A byla by velká škoda, kdybychom si za měsíc připomínali narození Krista a On by se nenarodil u nás doma, u nás, v našich srdcích.