S vyobrazením řádového znaku, jak jej známe dnes, se setkáváme poprvé na přelomu 15. a 16. století, a to bez udání výkladu použitých prvků. Proto se můžeme setkat s různými způsoby výkladu. Historicky nejpravděpodobnější se zdá tento:
Hnědé (černé) pole ve štítu symbolizuje horu Karmel, její vrchol se dotýká nebe.
Bílá hvězda v tomto poli je Panna Maria, ochránkyně a vzor karmelitánů.
Dvě hnědé hvězdy v bílém poli zastupují postavy starozákonních proroků Eliáše a Elizea, kteří se podle bible také na Karmelu zdržovali a jsou v řádové tradici nazýváni „ vůdcové karmelitánů.“

Jednoznačný je výklad doplňujících atributů:
Koruna a dvanáct hvězd vyjadřují motiv mariánský: symbolizují ženu oděnou sluncem s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12), což je biblický obraz tradičně vztahovaný na Marii.
Ruka s plamenným mečem připomíná proroka Eliáše, o němž Písmo říká, že "jeho slovo plálo jak pochodeň" (Sir 48,1). Prorok totiž nezvěstoval slovo své, ale slovo Hospodinovo, v Písmě nazvané "meč Ducha" (Ef 6,17).
Stuha obsahuje latinský nápis: „ ZELO ZELATUS SUM PRO DOMINO DEO EXERCITUUM“, který je výrokem proroka Eliáše (srv. 1 Král 19,10) a karmelitáni ho přijali za své heslo. Mohli bychom ho přeložit jako: „HORLIVOSTÍ HORLÍM PRO HOSPODINA BOHA ZÁSTUPŮ. “   

převzato a upraveno z  www.karmel.cz